Mnoho obývaných oblastí ve slumech je velmi chudých. Ani barevná čtvrť Malého království, navzdory svému východnímu půvabu, neunikla tísni chudoby. Jednou významnou výjimkou je velká vila zastrčená v dávno opuštěné čtvrti vzdálené od méně bohatých oblastí centrálních slumů. Narozdíl od hromad trosek kolem je okolí vily dobře udržované. Vysoké zdi obklopující pozemek byly renovovány a železná brána opravena. Pokud by nebylo okolí, návštěvník by si myslel, že stojí před panským domem v Londýně. Jakýkoliv vetřelec je odstrašen velkými loveckými mastiffy procházejícími se po trávníku.
Vila je domovem sbírky dobrodruhů, kteří se nazývají Malifauxská průzkumná společnost. Zakladatel společnosti, sir Justin Cooper, strávil většinu mládí a středního věku na safari v Africe, kde se těšil zábavám a privilegiím, které mu poskytovalo lordství. Zcela otupělý těmito zkušenostmi obrátil lord Cooper svůj zrak na trhlinu do jiného světa.
Z rozmaru zorganizoval safari na Malifaux a na prvním lovu zabil ostnatého chřestýše. Vzrušení u lorda Coopera povzbudilo dávno otupenou touhu po dobrodružství. Posedlý tím, co nazýval 'zemí věčného dobrdružství', obeslal své bohaté kolegy na Zemi a pozval je, aby se k němu na Malifaux připojili. Jako Cooper, i oni se těšili z nebezpečí lovů a společně utratili bohatství na opravu vily a vytvoření společnosti. Od té doby skupinu rozšířili další nižší šlechtici, znudění kupci a rozmazlení dědici. Každý člen je dávný lovec, který našel nový smysl v možnosti lovit tvory daleko nebezpečnější než jsou ti doma.
Průzkumníci se vydávají do Karanténí zóny na půlnoční safari a hledají kořist hodnou svých značných schopností. Cech má ze společnosti a jejích výstředností radost, jelikož ta provádí průzkum, poskytuje datailní mapy, artefakty a štědré úplatky guvernérovy oplátkou za svobodu pátrání, což je oboustraně přiatelné. Kolují zvěsti, že společnost je více, než čím se zdá. Pokud je to tak, Cech to příliš nezajímá. Možná je na drbech něco pravdy, možná nejsou ničím víc než příběhy pro pobavení chudých obyvatel slumů. Přeci jen, společnost se příliš nenamáhá zmírnit bídu svých chudých sousedů.
Cech udržuje svou nadvládu v Malifaux politickou mocí a vojenskou silou. Pilířem této síly jsou konstrukty, velké automatické stroje jako je dohlížitel. Stroje z oceli a mosazi, automatizované převody a čepy, pevné pláty i pohonné jednotky, téměř všechny součástky jsou vyráběny v Geisselových slévárnách. Od prostých počátků ve Starém světě se Geisselovi vyšvihli k jedné z nejbohatších a nevýznamnějších výrůbců na Zemi. Většina lodí a vlaků má Geisselovo kování, ojnice a pohony, všechny s vyraženým dobře známým logem prasklé kovadliny, která označuje nejlepší kovové výrobky již po více než tři staletí.
Když se znovuotevřela trhlina, Geisselova rada viděla příležitost. Společnost ztratila pobočku při uzavření trhliny před stoletím, ale v zatuchlých firemních archivech v Glasgow o tom stále byly záznamy. Společnost dobře věděla, že na Malifaux lze dosáhnout zisku. Okamžitě navštívila cechovní představitele, aby dojednala kontrakty na založení továrny ve městě. Cech s požadavkem souhlasil, neboť pokud by se měla trhlina z jakéhokoliv důvodu uzavřít, zavedená slévárna by přinášela zjevné výhody. Cech byl také velmi závislý na Geisselových součástkách do konstruktů a věděl, že bude levnější a snažší udržovat stroje materiálem po ruce než než čekat na dodávku ze Země.
Geissel do podniku investoval jmění. Průzkumné týmy pod vedením generálního guvernéra, blízkého přítele Anguse Geissela, firemního staršího, vybraly v průmyslové zóně vhodné místo pro slévárenský podnik. Budovatelské týmy a doživotní odsouzenci pod cechovním dohledem stavějící továrnu pracovali vražedným tempem, takže továrna byla v plném provozu za méně než rok. Postupně byla rozšířena o druhý tavicí provoz a slévárnu a tvoří tak největší komplex v Malifaux.
Dnes poskytují Geisselovy slévárny téměř všechen materiál potřebný pro cechovní konstrukty pracující v Malifaux. Navíc vyrábějí množství dalších produktů. Od hodinových pohonů po náboje, společnost zásobuje osadníky vším potřebným a má obrovské zisky. Jack Geissel, Angusův synovec, hledí na město ze své kanceláře. V černém dýmu a skřípění kovu ze sléváren vidí zisk a naplnění firemních pokladnic.
Jak se obyvatelstvo šířilo městem, objevila se potřeba pro rychlý a bezpečný transport. K ulehčení toho cechovní inženýři vynalezli 'vzduchovozy', kabelem řízené gondoly, které převážejí jedince a zásoby v relativním bezpečí a pohodlí přes nebezpečné oblasti slumů a karanténích zón.
Jako spojení vagónů a Zeppelinových vzducholodí existují vzduchovozy různé velikosti od malých kabin blížících se dostavníku k mohutným vzdušným obludám táhnoucím několik nákladních vozů. Vzduchovozy jsou pomalu taženy po kabelech parními stroji a jsou dobře obrněny a ozbrojeny k zajištění toho, že cenná cechovní aktiva zůstanou v rukou Cechu. Dokové stožáry spojují silné kovové kabely vysoko nad městskými ulicemi. Tyto pevně střežené dokové stožáry začínající Dokem jedna v cechovní centrále jsou výsledkem ambiciózního projektu zapojit vysoké budovy v Malifaux do tohoto nového transportního systému, což zahrnuje opravu věží stejně jako postavení nových.
Různé cesty mají jména přináležící konečné stanici jako Kyselov, Sráz nebo Nábřeží. Strážníci, kteří hlídají vozy a dokové stožáry, tahají slámky, aby si rozdělili úkoly. Hlídání některých z dokových stožárů v Karanténí zóně může být rozsudkem smrti.
Navzdory nebezpečím pro ty umístěné na některých postech dosáhly vzduchovozy velkého úspěchu při podpoře cechovních operací rychlým přesunem zdrojů. Protože spojení Zeppelínu a obrněného vlaku funguje výborně, dostaly se ke generálnímu guvernérovi návrhy použít Zeppelíny na průzkumy a dopravu mimo Malifaux. Jeho rádci však u takto ambiciózních projektů nabádají k trpělivosti. I v městských hranicích jsou malé vzduchovozy terčem útoků ze země, a někdy i ze vzduchu. Poslední řízený let vzduchovozu mimo město skončil katastrofou, když tlupa gremlinů zahájila palbu na loď nad bažinou. Náhodný zásah dokázal zapálit vodík a hořící vzduchovůz se zřítil do bažiny. Ke konzultacím byl přizván doktor Viktor Ramos a v současné době pracuje s cechovními inženýry na méně hořlavé podobě plynu lehčímu než vzduch vytvořeném z dušekamů. Dokud nebude složení dokonalé, rozhodl generáln guvernér, že je prostě příliš nebezpečné pokoušet se létat mimo město.
Proč jsem ksakru bral tenhle kšeft? Cech posílá svoje elitní divize pronásledovat nestvůry, který by příčetnýho připravily o rozum, a možná i blázna o šílenství. Nás konstábly nechaj zkoumat cokoliv, co elita považovala za zbytečný. Nikdy mě nepřestane překvapovat, že lidstvo je v tom zatracenym městě v obležení, ale stále přesto jdeme jeden proti druhýmu, stejně jako na Zemi. Třeba ta poslední řada vražd. Možná je čas předat všechno, co jsme se dozvěděli, a nechat eliťáky všechno vyřešit.
Zprvu to vypadalo, že to je běžná vražda/sebevražda. Rodina O'Harů: manžel, žena a děti mrtví v postelích. Dveře a okna zavřený. To se stává. Některý věci tady doženou člověka k šílenství. Některý věci se nedaj zapomenout. Ale pak, Marcia Partridge zmasakrovaná ve svym pokoji, dveře a okna zamčený zevnitř. Pak další a další, zamčený pokoje je všechny spojovaly. Teď jich máme tucet a ten šílenec za sebou nechává hrací karty popsaný krví obětí. "Smést, smést, očistit. Krví je nechám zaplatit", a "Chyť mě, chyť mě, když to dáš, na střeše mě nehledáš". Drobné rýmy, aby se nám vysmíval. Nebo možná přitáhnul pozornost. Lovci čarodějnic vyloučili čarodějnictví a nekromantskou magii a potrestali mě za plejtvání jejich cennym časem. Zatracený eliťáci. Lidi umíraj a my nejsme blíž k nalezení vraha, zatimco já dostávám lekce od namyšlenýho absolventa?
Možná jsem na stopě. V komínech byly nalezený zkrvavený saze. Všechny domy mají krb, mohl tedy vrah vlézt dolů tudy? Vrah dost silnej, aby přemohl celé rodiny, a ještě byl schopnej prolézt místem malym i pro krysu? No teda.
Poslední dobou se mi zdá, že mě někdo sleduje. Cítim oči v zádech, když se otočim od vlastního krbu. Jakoby vrah věděl, že jsem složil skládačku. Musim bejt ve svym věku nervózní, ale když to píšu, přísahal bych, že slyšim někoho na střeše. Bláznivej stařec.
CHYŤ MĚ CHYŤ MĚ KDYŽ TO DÁŠ… NA STŘEŠE MĚ NEHLEDÁŠ… V TVYM BARÁKU JDU SI HRÁT… VÁS VŠECHNY CHCI ZAMETAT
Konstábl Hamm zavražděn
Nalezen ve svém domě, všechny dveře a okna byly zamčeny zevnitř. Tělo konstábla Hamma leželo na jeho deníku. Byl zavražděn stejným způsobem jako oběti zločinů, který vyšetřoval. Hamm…
Na chvíli se zastavila, aby si přečetla malou vizitku, kterou jí po představení předal jistý pán.
S. BAKER
AGENT, POŘADATEL
MEANDERS-BY-NORRIS, No. 19
Jméno jí vyrazilo dech. Sebastian Baker, plnitel snů. Slyšela o tom, že je slavný agent v Malifaux, ale předpokládala, že bude mít oči jen pro Cassandru, možná pro Chloe, jedné z dalších tanečnic. Od slečny Du Bois se jí nikdy nedostalo jednání, které by si zasloužila. Navzdory dokonalému hlasu byla vždy odsunuta do sboru. Ale to se dnes změní. Navždy si ji budou pamatovat, mor na ně. Stále ohromená tímto obratem událostí si přečetla rukou psanou zprávu na rubu vizitky, roztržitě načmáranou u malé červenohnědé kaňky v rohu vizitky.
Má drahá Cherie,
Tvůj tanec mě uchvátil. Pokud můžeš, navštiv mě a můžeme probrat, jak tě na pódiu učiníme nesmrtelnou.
Tvůj, S. Baker
Dunění hromu naznačovalo příchod jedné z častých městských přeháněk a ona spěchala k osvětleným dveřím čísla 19, kde zprudka zaklepala na mahagonové dveře.
Uplynula hodná chvíle, než se dveře otevřely. Stál tam muž ve šviháckém klobouku a nabíraném kabátě s něčím lesklým v ruce.
"Ach, ano. Vidím, žes dostala můj vzkaz", zachechtal se. Než mohla Cherie vykřiknout, jeho ruka šlehla a rozřízla jí hrdlo i dokonalé hlasivky.
* * *
Jakoby z velké dálky slyšela tupý rytmický dusot nohou a jemné šustění látky. Viděla jen jedno světlo zářící jí jakoby dlouhou chodbou přímo do očí. Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, že dupot a šustění, které slyší, jsou její vlastní nohy a oblečení nemotorně se pohybující za doprovodu rachtající hudby vycházející ze starého gramofonu na kliku. Přastala tančit a pokoušela se křičet, ale jediný zvuk, který vyšel z jejích zničených hlasivek, byl strašidelný chrapot.
"Pěkně tančíš, zlatíčko. S cvrlikáním už je to horší. Ale stejně jsi pěkným přírůstkem mého malého divadla. Znovu, jen znovu", vykřikl ze stínů muž s vysokým kloboukem a síň naplnilo jeho vzrušené tleskání.
Aniž by byla schopna to zastavit, její tělo znovu začalo s tancem, po desáté, ne, po sté, a zbyteček její křičící mysli si uvědomil, že jeho příslib nesmrtelnosti se vyplnil.