Navzdory propagandě Cechu není Velká trhlina první ani jedinou trhlinou spojující Zemi a Malifaux. Drobnější průchody nazývané menší trhliny se objevovaly v průběhu staletí, takže tyto dva světy byly v různých náhodných dobách spojeny.
Světy jsou odděleny něčím, co cechovní teoretici přezdívají 'mezivo', kterým jsou unášeny Země a Malifaux podobně jako je unášena bublina vánkem. Čas od času se světy přiblíží dostatečně blízko, aby se o sebe otřely. Toto otření vytvoří oblasti éterického narušení, kde je magie silnější a sny a vize živější než obyčejně. Když je toto otření světů dost silné, vytvoří se malá trhlina umožňující průchod z jednoho světa do druhého.
Trhliny jsou nepředvídatelné a než se znovu zavřou může trvat jen pár vteřin nebo déle, někdy celé roky. Jejich velikost je také různá, menší trhlina může pojmout sotva oblázek nebo jí také může projet dostavník. Nezdá se, že by existoval nějaký vzor, kde se na kterékoli straně meziva trhlina objeví. Neobjevují se jen v hustě obydlených oblastech, ale také ve zcela odlehlých.
Přestože se Cech snaží jejich existenci aktivně popírat a zařadit zprávy o menších trhlinách mezi pohádky, několik jedinců pravdu zná. Pašeráci používají nejrůznější techniky k vyhledávání menších trhlin, které pak slouží pro dopravu nákladů, dokud se nezavřou. Menší trhliny jsou oblíbené arkanisty, kteří jsou známí importem zbraní a materiálu od svých spřízněnců na Zemi. A dokonce i nezrození trhlinami někdy putují, aby zasévali sváry a zkázu na Zemi, stejně jako to dělají v Malifaux.
Obecně se věří, že konstrukti nemají cit. Povaha jejich logických jednotek brání úvahám na jakékoli úrovni vyšší než bycho našli u cvičeného psa. Mohou být moderní, ale jejich programy jsou stále omezené. Stroje s logickými jednotkami následují konkrétní sady instrukcí obecně nazývané edikty. Základních vzorů ediktů existuje několik, jako například chraň, přežij, kopej a hledej. Tyto obecné vzory jsou často modifikovány projektanty, což poskytuje konstruktům jistou volnost, jak mají reagovat v konkrétních situacích. Navzdory jistotě, že to nejsou uvědomělé stroje, některé konstrukty vykazují nevyzpytatelné a nevysvětlitelné chování. Cechovní dohlížitel Lousiana (přezdívaný strážníky, kteří s tímto kovovým surovcem pracovali, Luisa) zastřelil ve vražedné zuřivosti devět civilistů, než byl skolen. Jeden z nových sledovačů, silně modifikovaných novým cechovním specialistou, odlétl a odmítal přijímat rozkazy. Místo toho se ke zděšení techniků připojil k hejnu obyčejných ptáků. Podivnosti se vysvětlovaly selháním logické jednotky, dokud se nezjistilo, že dušekam použitý na pohon dohlížitele Lousiana byl nedávno dobit na veřejném popravišti v Novém Amsterdamu. Sledovačovo podivné chování se vyskytlo brzo po té, co blízká jednotka ohlásila náhlou smrt zraněného strážníka.
Pro většinu lidí je příliš těžké přijmout myšlenku, že je toto zvláštní chování ozvěnou osobnosti, která naplila dušekam. Nikdo nechce uvažovat o šílencích chycených ve vlastním drahokamovém pekle, dokud nejsou vysáti do zapomnění.
Když v pradávném orientu padla dynastie Han, byly chaos, boje a krveprolití stejně běžné jako práce na poli. Vpády severních mongolů a dobyvačné výpravy ze západu ohrožovaly to, co zbylo z jedné z největších a nejmocnějších říší vzniklé tak dávno, jak jen psaná historie pamatuje. Nyní po někoilka tisících letech se historici liší v pohledu na rozvoj Tří království, které zachránilo říši a kulturu. Většina se shodne, že tři původní království byly unií tří největších rodin, z nichž žádná nedokázala získat císařský trůn samotná, ale všechny mohly bojovat o nadvládu nad ostatními. Vzhledem k ničivé povaze bojů mezi třemi velkými rodinami stejně jako hrozbě svržení z vnějšku byl jejich pád nevyhnutelný, a tak odložiliy své provinční spory a odrazily ty síly, které je chtěly pohltit.
Ostatní věří, že Tři království jsou odkazem na pravou dynastii vytvořenou po spojení unie a pokračující dodnes. Tři páni odložili své spory, aby vytvořili jednu říši ovládanou třemi válečníky. Následovalo dobytí a připojení původního Východního orientu a Nipponského císařství.
Bez ohledu na skutečný původ se ze Třech císařství stala značná mocnost dominující umění, hudbě a pokusným technologiím. Lidé z království mluví o směsí mandarínštiny, japonštiny a dalších historických místních dialektů. Hluboká a složitá pravidla kultury Tří království se odráží ve formalitě. Skryté nuance a odkazy se nalézají i v nejneškodnějších rozhovorech. Nerodilý mluvčí má obvykle těžkosti rozšifrovat skládanku slovních spojení a výběru slov, nad nimiž domorodec vůbec nepřemýšlí.
Po otevření trhliny na druhé straně světa putovalo mnoho lidí ze Tří království hledat příležitosti na Daleký západ, stejně jako skrz trhlinu, pokoušejíce se uniknout utlačovatelským požadavkům svých vládců. Tři království pak zpřísnilo pravidla povolující cesty mimo říši. Velmi nedávno však Tři království své hranice naprosto neprodyštně zavřelo. Ztichlo a zcela se odřízlo od všch obchodních cest a nepřijímá vyslance z žádné země. Téměř nikdo neopustil jeho hranice.
Příčina tohoto uzavření zůstává tajemstvím. Avšak jeden cechovní expert na Tři království odhadl, že náhlá izolace se časově shoduje s událostí v Kytheře. Dohaduje se, že v královstvích se otevřela další trhlina, ale jistě to nikdo neví. Akademikům bylo nařízeno o této věci mlčet, dokud nepřijdou další zprávy výzvědných služeb.
Deset hromů přišlo spolu s přílivem přistěhovalců z orientu. Prošli trhlinou skryti v masách z dálného východu a pomalu začali šířit svůj vliv. Jejich syndikát nejprve zásoboval opiová doupata, kam chodili zápaďané i východňané ztatit se v kouřovém opojení. Přirozeně následovalo pašování a prostituce. S růstem Malého království klan rozšířil působnost na hazard a vydírání. Dnes se zájmy Deseti hromů rozrůstají daleko za Malé králoství, jejich zločicenké drápy škrábou na brány centra a táhnou se do divočiny, do hraničních městeček.
Oyabun vládne Deseti hromům ze stínu. Jeho moc a vliv jsou ohromné, ale dává přednost jednat nepřímo. Jedna věc je jistá, jeho plány s Malifaux jsou opravdu velké. Obrátil své oči na ovládnutí tyranské ruky cechu a samotného guvernéra. Misaki, Oyabunova oblíbená dcera, dorazila na Malifaux osobně, a velmi upevnila a rozšířila operace Deseti hromů ve městě.
Deset hromů se nezastaví, dokud nebudou mít celý Malifaux u svých nohou.
Ve slumech leží klidná a barevná čtvrť nazývaná Malé království. Papírové lucerny osvětlují jasně barevné hedvábí a transparenty. Vůně třešňových květů a jasmínového kadidla se mísí s pečeným masem a exotickým kořením. Vzduchem se nese zvuk zvonků ve větru a strunných nástrojů. Přestože je vystavěno ze stejných dlaždic a cihel jako zbytek Malifaux, vkročit na ulice Malého království je jako vstoupit do jiného světa.
Čtvrť byla vybudována osadníky ze Tří království jako obraz této exotické země. Zde je přítomnost Cechu cítit jen zřídka. Obyvatelé Malého království jsou mírní a drží se pospolu. Dělníci z dálného východu pomohli osídlit Malifaux od doby znovuotevření. Tisíce dělníků přišlo pracovat na železnici a v Malifaux se usadili. Většina vykonává podřadné práce, ale někteří se zvlášním nadáním si dokázali zařídit lepší život. Exotická akupunktura a lékařství lákají zápaďany z centra, další přicházejí vidět jedno z poklidných opatství, kde mniši jednají podle zenu.
Pod povrchem poklidných ulic však v Malém království existuje temnější strana. Deset hromů vede svůj zločinecký syndikát tam, kde opium pomalu nahlodává srdce a mysli obyvatel. Před očima zápaďanů také zůstávají skryty pradávné obřady a víra. V rušné čtvrti slouží klientům Kýč a gong jako směs jakýchkoli smyslných zájmů, od krásné mladé dívky na noc po pohovku s vodní dýmkou a opiové doupě. Provádějí se tu temná umění východního oživovačství a démonologie a jejich provozovatelé provádějí své nemorální řemeslo na lidských obětech. Pokud tyto praktiky zůstávají za zdmi této čtvrti, zdá se, že cechovní strážníci tyto ilegální aktivity ignorují.
V zavedených pánských klubech a dámských salóncích v Novém Amsterdamu se navzdory oživovatelskému podtextu rozvíjejí hry zahrnující spiritistické seance. Spiritistické stolky se liší od prostého dřeva po zlatem zdobený nábytek vykládaný polodrahokamy. Pro věštění slouží složité křišťálové koule nebo i prosté sklenice. Samozvaná média, milující hledající zprávy o svých drahých zesnulých a zvědavci, ti všichni se scházejí, aby se pokusili vyvolat duchy. Přestože to není skutečná nekromancie, mnozí tvrdí, že se jim při této společenské hře podařilo kontaktovat záhrobí.
Oblíbenost spiritistických stolků se rozšířila i na Malifaux. Přestože Cech tyto praktiky neschvaluje, seance se konají stále častěji. Stolky na Malifaux zdá se nefungují ani lépe, ani hůře, až na jednu mrazivou výjimku. Každá otázka, každá rozmluva a každá seance se spiritistickým stolkem na Malifaux končí stejně bez ohledu na uživatele nebo okolnosti.
Poslední vyslovené slovo je vždy: "Brzy".
Spolu s pašovanými zbraněmi a dušekamovými cigaretami jsou nejoblíbenějším předmětem na černém trhu zakázané noviny tištěné za velkého rizika, obecně známé jako plátky. Toto jméno zdomácnělo, když je vydavatel Malifauxského deníku, John McKnight, označil jako 'směs plátků plných braku, nehodících se ani na pleny pro děti nebo utření zadku'.
Navzdory McKnightovým prohlášením počet čtenářů těchto plátků roste. Vlastníci je neprodávají otevřeně, ale používají několik prostředníků, kteří si ponechávají část zisku, a skrze ně předávají zvé zprávy obyvatelstvu. Většina má barevné titulky jako Svobodný hlas, Zátrhlinová drbna nebo Pravdivý plátek, abychom jmenovali nejpopulárnější. Někteří píší svá čísla přímo v odpověď na lži publikované Deníkem, zatímco jiné sledují vlastní soukromé záležitosti, zejména tažení proti nespravedlnostem prováděných Cechem. Více než jeden lze vystopovat k Hornickým a montérským odborům, ale většina píše o událostech, které plátek prodají za co nejvyšší cenu.
Přistižení s plátkem je považováno zločin pobuřování. Tresty se liší vážností a délkou obvykle podle množství plátků ve čtenářově vlastnictví. Navzdory tomu mnoho lidí čte alespoň jeden titul, čímž riskuje vysoké pokuty či vězení. 'Pravda je nakažlivá', říká podtitul Pravdivého plátku, a zvyšující se poptávka po každém vydání to dokazuje. Jelikož je čtení plátků trestáno Cechem, vydavatelé i pracovníci plátků čelí v případě chycení dlouhým trestům v městské káznici, dokonce je možná i poprava za zločiny proti Cechu. Většina používaných tiskařských strojů je složena ze sesbíraných částí a odlitých písmen potřebných k tisku. Mnozí setavili své tiskárny tak, aby se daly snadno skrýt, rozebrat, či dokonce přemístit, pokud by se k nim včas dostala zpráva o razii Cechu. Naneštěstí mají mnoho plátky krátký život a vydavatelé jsou před odvedením k soudu nuceni sledovat, jak jsou jejich milované stroje zničeny či spáleny.
Rozdílnost kultur proudících na Malifoux zajišťuje i na této straně trhliny různorodou směs oslav pozemského původu. Nový rok Tří království je oslavován stejně jako hromnice a večer všech svatých. Rodiny stejného vyznání dělí roční období stejně jako jejich předkové. Po projití trhlinou obyvatelé Malifaux navíc přidali několik dalších svátků, pro jejich nový svět jedinečných.
Trhlinový den je z těchto nových svátků nejoslavovanější, je to den pikniků a výletů. Cech sponzoruje přehlídky, které připomínají den znovuotevření brány. Je známo, že Cech na oslavu promíjí lehčí zločiny a odpouští dluhy. Stalo se tradicí tohoto dne uklonit se při odbíjení celé hodiny na památku těch udatných duší, ztracených během prvního překročení před stoletím.
Během roku se na Malifaux koná také několik dalších svátků. Lampionový den se slaví v Malém království a Dia de los fantasma se koná v Příslibu. Večer konjunkce se slaví té noci, kdy se na obloze překříží oba měsíce, a na oslavu této události se konají maškarní bály. Členové Hornických a montérských odborů slaví Svátek práce, což je den volna. Tento den se konají pouliční slavnosti a bary bývají narvány.
Dokonce i oživovači prý slaví vlastní svátky. Podle sesbíraných znalostí o obřadech původních obyvatel Malifaux prý slaví Den stažení a Spáčovu noc. K hrůze obyvatel Malifaux mají tyto slavnosti málo co do činění s šířením radosti. Většina občanů raději zamyká dveře, aby si pro ně nepřišli nemrtví a nepozvali je k účasti na těchto příšerných oslavách.
Zprávy se na Malifaux šíří pomalu, o tom není pochyb. Bez spolehlivějších způsobů komunikace mimo město než je nejrychlejší kůň, člun nebo nespolehlivý étervoxový signál je šíření novinek na okraj civilizace pomalé. Cechovní noviny, Malifauxský deník, jediné legální noviny na této části trhliny, zůstávají základním způsobem, jakým jsou obyvatelé odlehlých městeček a osad informováni o čemkoliv, co se stalo vně jejich kraje.
Na Malifauxský deník dohlíží bezohledný vydavatel John McKnight, který každý střípek pravdy skrývá v tuctu polopravd, úhybných narážek i otevřených lží. McKnight po svých reportérech požaduje jen čistou pravdu, a než jdou noviny do tisku, se svým týmem editorů pak skryje nepohodlná fakta.
Nedávno vedly McKnightovy noviny několik očerňujících kampaní, pojmenovaných tak po špatné kvalitě novinového inkoustu, proti údajným disidentům, které chtěl Cech zbavit moci poklidnějším způsobem, než by dokázala skupina strážníků. Nikdo si není zcela jist, jak byli McKnightovi reportéři schopni získat tak průkazná tajemství, nebo zda byly články vůbec pravdivé. Každopádně se po odhalení příběhů v novinách cíle se zničenou pověstí stáhli do pozadí. Nejnedávnější 'Odumřelý poměř starosty Sama Fitzhugha' donutil upřímného starostu Útočiště vzít si život, což utišilo jeho časté proslovy proti nenasytným požadavkům Cechu na dodávky dušekamů z jeho města.
Buďte opatrní na to, co si přejete, neboť pokud chcete mít své jméno v novinách, takový sen se může splnit.
Rostlina je pojmenována po nechvale proslulé nezrozené Lilith a údajně má mnoho vlastností. Příběh praví, že semenem této rostliny je Lilithin chtíč odnesený větrem. Pokud semeno dopadne na zem, kde byla prolita krev, býlí vyroste. Části Malifaux jsou ho plné.
Lilithino býlí má mnohé lékařské a opojné vlastnosti. Věří se, že malá dávka extraktu z kořene vybudí v mužích i ženách nestoudnou pohlavní touhu, stejně jako euforii. Větší dávky umožní mysli putovat do říší snů a nočních můr. Pokud si vezmete příliš, vaše mysl vybuchne. Mnozí prostě jen kouří okvětní lístky, aby získali pocity euforie a rozšířeného vědomí.
Sukubí kafé je příkladem malého, ale šířícího se množství kuřáckých salóńků ve městě. Kafé je směsí pánského klubu a doupěte s vodními dýmkami. Během kouření okvětních lístků smíchaných s vonným tabákem ve velkých vodních dýmkách nebo ubalených cigaretách klienti diskutují o nejrůznějších tématech. Na malé scéně je také běžné předčítání básní nebo hudební vystoupení. Věří se, že lístky květiny rozšíří mysl uměleckému cítění.
Více a více lidí bylo v nedávných měsících zasaženo pustinnou horečkou. Na první pohled se zdá, že horečka není nic víc než dobrodružný duch, který volá lidstvo a vedl k nejslavnějším objevům a průzkumům na Zemi a později k ochotě rozšířit se do země Malifaux. Osadníci, staří i mladí, zasažení horečkou denně vyrážejí z města usilujíce o získání jména. Někteří hledají místo, které by mohli zabrat pro sebe, zatímco jiní chtějí postavit střechu a založit hospodářství. Společně se tlačí za nejodlehlejší osady na neznámou hranici.
Z těchto horečkou popletených dobrodruhů se dodnes žádný nevrátil. Občas zvědi narazí na opuštěné tábory se stále stočenými houněmi a nedostavěná stavení bez znaků boje nebo důkazů, proč obyvatelé odešli. Možná ještě více zneklidňující jsou opuštěné osobní věci jako boty či hodinky, které se v těchto sídlech často nalézají. Navzdory tomu odcházejí každým dnem další a další osadníci.
Někteří praví, že horečka je spíše stav mysli. Přátelé a rodiny zmizelých vyprávějí o změně, která jejich milované postihla. Vypadají vzrušeněji, odměřeněji, jejich jinak vyrovnaná osobnost začne provádět výstřednosti. Všichni jsou poháněni potřebou zamířit do Pustiny. I ti, kdo úspěšně odolávají volání, nakonec skončí se skelnýma očima a mumlají si pro sebe. Přestože toto mumlání se liší jedinec od jedince, zdá se, že se znovu a znovu objevuje zpráva: "Poušť musí být nasycena".
Edgar Ryan byl úspěšný inženýr spokojeně žijící v centru Malifaux. Od příchodu skrz trhlinu před dvěma lety se on a jeho žena Elizabeth usadili v řadovém domku, který si pár sám opravil. Stali se také rodiči chlapečka. Po všech stránkách nemohl být život Edgara Ryana lepší. Ale takové věci v Malifaux nikdy netrvají dlouho.
Začalo to prostě. Jeho zaměstnavatel ho odměnil za úpravu vrtného zařízení, aby pasovalo na nový systém potrubí, čímž společnosti ušetřil spoustu peněz. Ryan použil bonus na koupi étervaxu, extravagance, kterou by si jinak on a jeho žena nemohli dovolit. Radostně ho přinesl domů a strávil mnoho nočních hodin ve sklepě posloucháním různých kanálů. Během dalších několika týdnů Ryanova přítomnost na pracovišti upadla. Elizabeth dělala, co se dalo, aby skryla modřiny a slzy vystrašená změnou manželova chování. Sousedovi sdělila, že se nezajímá o běžný večení program, ale sedí u přístroje do pozdních nočních hodin poslouchaje praskání, které přichází po skončení vysílání. Nakonec začal rozmlouvat s něčím, co slyšel jen on sám.
Na Malifaux bylo teplé úterý. Malá zahrádka paní Ryanové, prostý záhonek, který vysadila, když Edgar místo najal, právě rozkvetla. Ona a její malé dítě byly společně na zahrádce a těšily se z počasí a vůně kvetoucích růží. Strážníci věří, že Edgar klidně vystoupal po schodech ze sklepa do kuchyně, kde si vzal nůž. Reakce cechovního koronera, dr. McMouringa, vypovídá o povaze zločinu. I on navzdory letité praxi při tom pohledu zbledl. Mezi podupanými zbytky zahrady ležela rodina Ryanových zmasakrována Edgarovou rukou. Po zabití své ženy a dítěte obrátil čepel proti sobě, opakovaně si do těla vyrýval: "Nebojte se, přicházím", dokud sám také konečně nezemřel.
Překročení zákona, neschopnost platit dluhy, protivení se Cechu, jakákoliv z těchto věcí může zajistit jednocestný lístek na Malifaux. Způsob dopravy? Řetězový vůz. Tyto ocelové motoráky popsané tajemnými runami převážejí nedobrovolné hosty Cechu skrz trhlinu na Malifaux.
Uvnitř jsou muži a ženy patřící Cechu tělem i duší, odsouzení k životu ve službě a nepředstavitelných nebezpečích, dokud nebudou jejich dluhy splaceny. Všichni jsou připoutáni těžkými řetězy k silným ocelovým sloupům ve středu každého vagónu. Hrdlořezové a zloději sedí bok po boku s jedinci, jejichž jediným zločinem bylo odplivnout si na ulici, kde zrovna šla žena cechovního úředníka. Všichni jsou stejně popelavě bledí a mají povadlé rysy díky kombinaci jejich předchozího uvěznění a ponurého uvědomění života, který na ně čeká. To je cena spravedlnosti.
Náklad jezdí o půlnoci, odsouzenci a nedobrovolní nájemci určení pro Malifaux jsou protaženi tajemným portálem mezi světy. Buď tělesně zemřou v dušekamových dolech nebo duševně zemřou v povolených nevěstincích. Ponuré vybavení řetězových vozů věští hrůzy, které na odsouzence čekají. Malifaux je tvrdé místo a trestanci se zřídka dožijí konce trestu. Někteří se nedočkají ani nového života. Naleznou způsob, jak to všechno ukončit, nebo kolem sebe mlátí vzteky a za svůj vlastní strach z toho, co přijde, potrestají někoho jiného.
Možná jsou ti nebožáci, kteří zemřou v řetězových vozech, ti nejšťastnější. Jsou ušetřeni hrůz, kterým budou brzo čelit ostatní pasažéři. Jejich život každopádně patří Cechu a dušokamy pohánějící vlak musí zůstat nabité.
Pozemští kouzelníci, kteří nejsou v dobrých vztazích s Cechem, jsou ochotni platit jmění za dušekamy a artefakty z Malifaux. Podobně jsou obyvatelé Malifaux ochotni vyměnit takové poklady za jakékoliv vzácné předměty, od léků po pozemské ovoce, dokonce i podivné texty objevené v odkrytých troskách (což je další rostoucí odvětví). Aby tyto požadavky na obou stranách trhliny uspokojili, začali podnikaví jedinci pašovat téměř hned po té, co bylo město znovuobjeveno. Tato schopnost obejít cechovní ovládání trhliny a všeho obchodu procházejícího skrz Cech rozčiluje. Od elit, kteří se prostě chtějí vyhnout vysokým daním Cechu, po jedince nízkých morálních zásad, všichni využívají tajný přísun zboží do a z města. Způsoby pašování jsou téměř tak rozdílné jako pašeráci sami. Ať jsou motivy pašeráků jakékoliv, Cech je s radostí trestá, a sice veřejným věšením.
Tato hrozba však muže a ženy od živobytí kurýrů neodrazuje. Od šlechetných pašujících potřebné léky po hrdlořezy vyměňující opium za štědré objemy dušekamů, všichni sdílí odpor k zákonu a odhodlání dodat potřebné. Hledí si svých obchodů, dopravují své zboží k trhlně po řece, kočáry i vlaky. Důmyslná dvojitá dna kufrů ukrývají pašované zboží a umožňují nepozorovaně projít trhlinou. Další běžnou technikou je polykání dušekamů, čímž je možné pronést je trhlinou. Nejlepší kurýři jsou zběhlí v hledání štěrbin, podivnému typu věštění používanému k hledání malých trhlin mezi Malifaux a Zemí. Tato vzácná schopnost umožňuje pašerákům vyhnout se těžce hlídané hlavní trhlině, ale přináší zase jiná nebezpečí.
Úspěch cechovního nájemního programu na Malifaux vedl ke vzniku toho, čemu Cech říká nájemní městečka. Obyvatelé těchto městeček nejsou nájemci v obvyklém smyslu, ale fungují jako řádní nájemníci a udržovatelé budov a vybavení postavených z Cechovních fondů.
Městečka dostala od Cechu nápaditá jména jako Nájemní městečko #1, #2, #3 a tak dále. Jejich obyvatelé obvykle dávají městečkům jména, která se k nim hodí. Městečko Povodí, Zednická díra a Soumrak jsou Cechu známé jako Nájemní městečko #15, #7 a #11.
Každé městečko má městskou radu a starostu, přičemž i ten je nájemcem Cechu. Postavení starosty v nájemním městečku je nezáviděníhodné. Starostové jsou přímo zodpovědní za to, že je městečko dostatečně ziskové, aby naplnilo pokladnice Cechu, a jakékoli narušení této funkce stojí starostu jeho smlouvu, která musí být Cechu okamžitě plně splacena. Starostové neschopni dostát svým nájemním závazkům Cechu se stanou dlužníky a může trvat roky, než jsou schopni dluhy splatit.
Niklous Dudek je považován za jednoho z největších géniů věku na poli magického výzkumu. Za jeho největší vynález je obecně považován étervox. Étervox je poměrně prostý stroj sestávající z dřevěného rámu, kovových ciferníků a sbírky trubek, drátů a stovek mosazných spojů pro vnitřní pohon. Stroj běží na něčem, co Dudek nazývá 'duchovní energie' prostupující Malifaux.
V současné době je jen jedna skutečná vysílací stanice. Toto Cechem ovládané vysílání má množství programů, z nichž většina jsou oficiální zprávy promíchané s hudební produkcí. Krom této stanice udržují arkanisté několik mobilních vysílačů šířících jejich vlastní podzemní a proticechovní propagandu. Cech ničí tyto podzemní stanice hned, jak je nalezne.
Étervoxy jsou drahé na výrobu, což brání jejich širšímu rozšíření. Celá města mohou mít jen jednoho příjemce, pokud mají štěstí. Někteří z nejbohatších městských obyvatel mají svůj vlastní vox a guvernér má jeden v kanceláři. Ve slumech je běžné, že se chudina shromažďuje v barech a utápí se v lítosti, zatímco poslouchá program přinášený éterem.
Když skončí vysílací den, je signál nahrazen šumem. Nízké bzučení je někdy přerušeno šeptajícími hlasy. Ozývají se cizí jazyky, nemravné návrhy a temné výhružky, které mají někdy znepokojivé následky. Říká se, že tyto hlasy donutily Edgara Ryana zavraždit svou rodinu. Monica Stonewall, žena bohatého Horatia Stonewalla, byla nalezena doma visící nad jejich soukromým voxem. Její muž vypověděl, že se celé týdny u voxu hystericky smála, obvykle po vysílacím čase. Mnoho obyvatel Malifaux si vybavuje noc, kdy šly zprávy v éteru o dvanáct hodin dříve. Program přesně ohlásil události, které se odehrály později toho dne. Obyvatelé Malufaux nezapomněli na vysílání étervoxu za poslední konjunkce ve chvíli, kdy se měsíce překryly. Všechny étervoxy se zapnuly a z reproduktorů se ozval praskot. Celé město ztuhlo při nelidském křiku v praskání, které trvalo tři minuty, než se voxy zase vypnuly.
Podivné chování jako vítání kominíka s úsměvem nebo vyřčením přání se stalo v ulicích celkem běžné. S takovým množství magické moci ve vzduchu Malifaux nepřekvapuje, že staré i nové pověry nabývají na této straně trhliny na důležitosti.
Jednoho dubnového večera ve Hvězdném salónu Richard Clarkston ze zvyku, který ho učila jeho matka, hodil hrstku soli přes rameno. Jeho děsivý křik byl slyšet o dva bloky dále, zatímco hosté z místa prchali. Sůl sežehla kůži rozpustilého ducha, který se zjevně vznášel neviděn za panem Clarkstonem. Duch své popálení minerálem nepřijal vlídně.
Zapálení tři dušekamových cigaret najednou je jistý způsob na vyvolání Bete Noire, praví lidová pověra.
Sedláci blízko Bažiny koukají, jestli prasata ryjí v kruzích nebo tam a zpátky. To druhé je jistým znakem, že jsou blízko gremlini.
Matka malého Silase Crookstona ho nechala o konjunkci podívat se na obraz v zrcadle. Třináct svědků popsalo, že se v zrcadle objevil nejasný pár rukou a sevřel Silasův obraz. Dalšího rána bylo dítě pohřbeno, když během noci přestalo dýchat.
A každý ví, že se nemá procházet pod žebříkem.
Sakra, v našem motoráku máme každýho. Tihle hoši pocházej až ze Tří království. Tamti, co seděj stranou, utíkaj z Císařství, ať už se tam děje cokoli. Přejeli oceán, jen aby prošli trhlinou. A tihle jsou z Královy země, jak jsem slyšel. Já, já vyrůstal dole na jihu. Ale nikdy jsem netoužil po životě chování dobytka nebo pěstování obilí, takže jsem usoudil, že to zkusim na Malifaux.
Cech měl slušnou nabídku. Můžu zkusit štěstí na vlastnim. Dali mi kus půdy a pár dobytčat. Prodal jsem všechno vostatní, abych pokryl náklady na hospodářství. Všechno, co musim udělat, je dát jim čtvrtinu výdělku a dodržovat cechovní zákon a pořádek. Jako bysme to všichni stejně nedělali. Slyšel jsem, že tak vybavili spoustu lidí. Statkáře, farmáře, horníky, všechno možný. Každej řiká, že se městečka a vesnice šířej jako potopa.
Nehledim na pustinou horečku, duchy nebo démony. Chopim se šance. Mám kus vlastní půdy a život, kterej jsem doma nikdy neměl. Jakmile se naučim střílet z pistolí, budu schopnej se vo sebe postarat a ubránit se těm živočichům, který lezou z bažiny nebo z pouště. Žádnej problém.
Co si pamatuji o průjezdu devatenáct? Vůbec nic. Myslíš, že si vzpomínám na něco významného? Byla to běžná cesta skrz trhlinu. Něco jako dvě stovky pozemšťanů dychtivých začít na Malifaux nový život. Co jsem slyšel, lokomotiva byla po opravě a většina vagónů sjela přímo z pásu. Kdo říká, že to byl mechanický problém? Já ne.
Co jsi pamatuji o průjezdu devatenáct, synu, bylo, že z těch dvěstě duší, které nasedly do tohoto prokletého vlaku na Zemi, se ani jedna do Malifaux nedostala. Vzpomínám si, že jsme stáli ve stanici, když přijel vlak. Ano, to je pravda. Nenarazil nebo neskřípal, přijel po kolejích jako vždy a pomalu zastavil, snadno a lehce. Dodnes mě tohle straší nejvíc, kdo nebo co s vlakem přijelo? Všichni jsme čekali, ale nikdo nevystoupil. Nikdo. Věřím svým dvěma očím a vím, co jsem viděl. Nakonec se někdo rozhodl podívat dovnitř. Nic nás nepřipravilo na to, co najdeme.
Podívej, synu, z čeho mě mrazí je, že v tom vlaku nikdo nebyl. Ani človíček. Byl znovu a znovu prohledáván, a také každá čtvereční stopa tratě až k trhlině. Svědkové na Zemi říkali, že viděli pasažéry skrz okénka ještě ve chvíli, kdy vlak vjel do portálu. Ale ani jedna osoba, ani kousek osoby, jen prázdný vagón za prázdným vagónem.
Co se stalo s vlakem z průjezdu devatenáct? Stále slouží. Není to překvapující. Ani z poloviny tak překvapující jako věci, co jsem slyšel. Chápej, pasažéři toho vlaku nyní hlásí šepot o pomoc přicházející odnikud. Lidé někdy vidí ve skleněných okénkách odrazy někoho jiného. Slyšel jsem o minimálně tuctu lidí, kteří zešíleli, když se podívali do zrcadla ve voze číslo sedm, ale nikdo neví, co viděli. Podle všech hlášení však už nemluví, jen celý den křičí. Každý den.
Řeknu ti tohle, chlapče. Přemýšlel jsem o tom vrátit se zpět na Zem, ale byl jsem tu toho dne, kdy přijel průjezd devatenáct. A abych byl upřímný, raději zkusím svoje štěstí na Malifaux.