Historie Nurnské družiny I
XV. Záchrana Manwing Gorganské
[Ponovorok 1021, Jacob z Rugornu, Halk z Erinu, Pepen z Ruindoru]


Dobrodruzi sedí kolem stolu a hlasitě rokují. "Tak si představte, ráno jsem tu viděl potulovat se cizí vojáky", říká hostinský a pokládá na stůl korbele zrzavé páchnoucí tekutiny. " Po ránu, ještě za mlhy, když jsem přijížděl k Nurnu, jsem opravdu několik cizinců spatřil", promlouvá trpaslík Farin, "Byli zedraní a hubení na vychrtlých koních. Zřejmě byli dlouho na cestě". Farin nestačil ani domluvit a už se otevírají dveře.

Do nálevny vstupují gorganští jezdci. Gorgan je maličký pruh neúrodné země vzdálený několik dní cesty koňmo od Gwendarronské říše. Znavení vojáci usedají k prázdnému stolu, ale nic si neobjednávají. "Hej hola, vy tam, dejte si s námi", huláká Jacob Rugornský a objednává další rundu chmeloviny. Rozradostnění vojáci si rozjařeně přisedají k Nurnským. Po několika mocných hltech, kterými neznámí žoldnéři zchladili svá hrdla, začínají rozprávět o svých trápeních a žalech.

"Putujeme od panství k panství a nikde nemůžeme najít tlupu odvážlivců, která by znovu vrátila úsměv na tvář našeho panovníka". "Jestli potřebujete šašky nebo kašpary, obraťte se na někoho jiného. My jsme drsní chlapíci", říká nový alchymista Leon Katzbalger a se smíchem se obrací na Hupslu. "Hele, hele, nech Hupslu na pokoji", burácí hromovým hlasem Lewellyn. Vojáci uvádějí věc na pravou míru. Král Gorganu, Gorandir, vypsal tučnou odměnu pro toho, kdo zachrání jeho dceru Manwing, kterou unesl čaroděj Rubbasir.

"Tak schválně, kolik?!", ozývá se nejeden hlas. "Celých patnáct tisíc zlatých", hrdě pronášejí odranci, avšak na Nurnské to příliš nepůsobí. "To bych si mohl dovolit dát víc", říká pyšně Halk smírný, ale nakonec i on souhlasí s posláním.

Dobrodruzi vyjíždějí včele s novým vůdcem, poprvé v dějinách zvoleným Jacobem chrabrým z Rugornu, synem Urgolinovým, vstříc novým zážitkům. Po několika dnech putování buší na brány hlavního města Gorganu a jsou předvedeni před krále. Město je vskutku na pokraji úpadku. Král neříká dobrodruhům vcelku nic nového a zajímavého a posílá je do vesnice Adra na pokraji Východních lesů poblíž Močálu.

Zde druzi gwendarronští zanechávají u velitele stráží, který vede pátrací oddíly v těchto končinách země, koně. Vzápětí jsou náhodnými svědky podivné dražby pozůstalosti jakéhosi druida, který prý žil na blatech. Jedním z dražených předmětů je i starý pergamen. Konečně Halka Erinského, bystrého muže, napadá, aby tento bezcenný cár levně zakoupil. Na něm Halk a Lewellyn ke svému úžasu shledávají velmi humpolácký nákres staré stezky přes zrádné bažiny. Nurnští vycházejí.

"Hej, hej, počkejte", ozývá se za nimi udýchaný hlas, ve kterém všichni k překvapení poznávají přítele Drsoula devítiprstého v patách s válečníkem jménem Irrion. Zejména Drsoul totiž jako obvykle dorazil do Nurnské hospody pozdě, ale hospodský jej ještě stačil namířit správným směrem. Drsoul si ani nestačí vydechnout a odpočinout a je napaden bahenním netvorem. Tento boj, který je prvním na strastiplné cestě, odpočatí dobrodruzi zvládají levou rukou. Po překonání smrdutých močálů se Nurnským naskýtá zvláštní pohled na polorozbořenou tvrz. Brzy je objeven i vstup do podzemí.

Jacob Rugornský a trpaslík Farin, dva dobří válečníci, neprozřetelně vbíhají do místnosti, přestože malá hobitka Hupsla Lísková nesměle hlásí množství malých tvorů. Ve chvíli příští jsou oba napadeni hejnem rozzuřených hladových krys. Malí a zákeřní hlodavci, lační po teplé krvi, drásají jejich těla. Jacob chrabrý, těžce raněn, využívá magické schopnosti svého pláště a hyperprostoruje se zpět. Krysy, které vycítily, že nebohý trpaslík je na pokraji smrti, jen znásobily své počínání. Chudák Farin, který přežil mnohá nebezpečí a útrapy cest, umírá. Družina se stahuje a Drsoul volá: "Sfairu igneu na vás, krysy!", a mává nad hlavou kouzelnou holí. Několik ohnivých koulí rozmetává chlupaté bestie.

Je po boji. Vůdce Jacob z Rugornu káže Leonovi Katzbalgerů, aby rozsápaného Farina vlekl na bolavém hřbetě ve vidině jeho znovuvzkříšení. Případně jej chce nechat se všemi poctami pohřbít v Gwendarronu.

Nurnští krysobijci sestupují do nižších prostor staré tvrze. Náhle, po ostrém záhybu, je chodba přepažena rezavou mříží. Ztemnělými prostorami se ozývá temné mručení. "Medvědi!", volají Nurnští, "Bude lov!!!". Hrdinové snímají z ramen kuše a luky a chráněni mřížovím vysílají smrtonosné střely. Zvláště Halk smírný Erinský se svojí věhlasnou dvourannou kuší se činí a brzy klátí jednoho huňatého čtvernožce na zem, ale vůdce Jacob střílí jako olifantí mládě, což vyvolává bouře veselí. Lewellyn, který nestřílí o mnoho lépe, se neobratnému krollovi směje do očí a pronáší na jeho účet hloupé vtipy. Jacob zatíná zuby nad příkořím, ale Lewellyn se už dlouho nesměje. Poslední dva medvědi prorážejí rzí prožranou mříž a vrhají se na nejbližší z gwendarronských mužů. Dobrodruzi s křikem tasí šavle a meče a zdivočelé šelmy nakonec dobíjejí.

Hrdinové procházejí grizzlím doupětem a narážejí na tajné dílny dvou alchymistů. Oba zákeřní kudůci, prohnaná to rasa, se brání pomocí nebezpečných jedů, ale nakonec podléhají čepelím gwendarronských. Dílny obou podivínů jsou bleskově prohledány. Velké množství baněk a lektvarů snášejí Nurnští na hromadu, aby se o ně později rozdělili. Nepřehledného drancování využívají ostřílení druzi bojovník Jacob s chodcem Halkem a několik baněk mizí v jejich hlubokých kapsách. Nutno podotknout, že se tak nestalo poprvé.

Nedaleko od alchymistické dílny jsou objeveny dveře s runou čaroděje Rubbasira. Ve zlé předtuše se jdou hrdinové z jihu raději vyspat a nabrat nových sil. Potom se vydávají za Rubbasirem. Nejprve se setkávají s tělesnou gardou podlého čaroděje. Ten se nakonec zjevuje i sám a vysílá nazdařbůh fialové blesky. Ke své smůle si však za terč svého snažení vybral krolla Jacoba. Ten však vlastní heralionský amulet. Blesky jsou odraženy a bezmocného čaroděje ostatní dobíjejí.

Mezi Rubbasirovou pozůstalostí Halk nalézá svitek.Po přečtení záhadné formule trpaslík Farin, stále nesený Leonem, znenadání ožívá a mumlá: "Krysy, krysy, krysy!". Obětavý Leon k nebohému trpaslíkovi přistupuje a dává mu pořádný lok rudého kříže. Družina Nurnských opět uléhá ke spánku a hádá se o čarodějovu přepychovou postel. Nakonec do ní uléhají přední mužové gwendarronští, Halk Erinský a Jacob Rugornský. Lewellyn začíná jevit známky nesouhlasu. Je zádumčivý a má jízlivé poznámky na adresu vůdce. "Ano, chceme nového náčelníka!", vykřikuje početná část družiny. "Jo, za Halka nám bylo líp", vkládá se do hovoru Irrion. "Tak hlasujte", ponuře praví kroll Jacob a měří si odpůrce zlým pohledem. V této pohnuté chvíli se však Jacobův přítel Halk staví za vůdce, čímž zůstává vše při starém. Jacob nahlas odpůrce varuje, aby toho již nechali, nebo někdo zemře. Dále pak proklíná Lewellyna, jako strůjce všeho zla.

Halk se ukládá ke spánku, zatímco Jacob má černé myšlenky. V tom okamžení do ložnice vpadávají krollové z Rubbasirovy gardy, aby oznámili čaroději, že v podzemí jsou vetřelci. Po zjištění pravého stavu věcí a ve chvíli, kdy jeden z nově příchozích padl s pěti šípy v těle k zemi, obrací se druhý rabiát na útěk. Jacob chrabrý Rugornský se mu vydává po stopě, zatímco zbytek družiny je napaden z druhé chodby. Ranou do zad posílá Jacob nepřátelského krolla na onen svět. Pak se rozhoduje skoncovat s proradným Lewellynem. Využívá přítomnosti krollů a pomocí kouzelného medailonu, dovezeného z Heralionu, vyvolává již podruhé v životě formulí duman svého dvojníka. Hned jej obléká a zbrojí a káže tupému přízraku zabít Lewellyna. Poté se vrací do místnosti a vrhá se do boje s ostatními krolly. Lewellyn se ukrývá mimo dosah boje a posmívá se bojujícím druhům. Náhle se ozve smrtelný chropot Lewellynův a bezvládné tělo padá k zemi. Nad ním se tyčí obrovitá postava v plášti. Za chvíli se otáčí a mizí v přítmí. Úlisný Jacob dohrává komedii až do konce a s mečem v ruce se za ním rozbíhá. Za chvíli se vrací se zprávou, že i tento protivník je mrtev. "Mám nový přírůstek do své sbírky zrádců", provolává Jacob, odděluje Lewellynovi hlavu od trupu a cpe ji do torny. "A tak to dopadne se všemi", prorokuje vůdce a dívá se významně na Hupslu s Irrionem. Ti se hned omlouvají a slibují sekat dobrotu.

Dovětek ke strašlivé písni o Lewellynovi
Jacob chrabrý z Rugornu, syn Urgolinův

Mrtev je Lewellyn,
do pekla hnán,
hlava je tady
a tělo zas tam


Netrvá dlouho a družina gwendarronských se probíjí přes četné krollí hlídky až k princeznině komnatě. Vystrašenou Manwing Gorganskou odvádějí k otci. Je třeba připomenout, že Halk Erinský, slavný nurnský chodec, si dělá velké nároky, že ji pojme za manželku. Po příjezdu do královského města mu ji však král Gorandir odmítá dát s omluvou, že je ještě mladá. Halk je zjevně uražen, a proto všechny zúčastněné zve král Gorganu na turnaj o ruku Manwing, který se má konat přibližně za rok. Hrdinové zaraženě přislibují účast.

Družina se pomalu chystá na zpáteční cestu. Mezitím se však druzi tradičně usazují v gorganském hostinci na džbánek nějakého toho moku a dozvídají se od muže jménem Farrgon o starém dole trpaslíků v Západních lesích. Vzhledem k tomu, že odměna za záchranu Manwing Gorganské příliš nezaplnila hluboké kapsy nurnských poutníků, je většinou družiny rozhodnuto poohlédnout se po nějakém tom kulatém zlaťáčku navíc. Válečník Farrgon je přijat mezi Nurnské. "Vzhůru do Turstu!", velí vůdce a ztěžka se sápe na koně. Družina následuje jeho příkladu a sebranka Nurnských cválá na jih Gorganu, k městu na samém pokraji Západních lesů. Zde zanechávají koně v opatrování místního vojenského oddílu.

"Au!", vykřikne náhle Halk Erinský po úmorném dvouhodinovém pochodu zpustlým lesem a rve si šíp z těla. "Podívejte, támhle je nějakej chlap", huláká alchymista Leon a raněn padá do vlhkého jehličí. Teprve teď je Nurnskými zpozorována roztříštěná skupinka malých ostrostřelců. "Trpaslíci, bijte je!", řve trpaslík Farin a družina útočí. Netrvá dlouho a nepřátelé jsou odraženi. Družina se jímá stopovat. Netrvá dlouho a je objeven důl. Na malé mýtině stojí pár polorozpadlých chatrčí a tu a tam je vidět kradmý pohyb.

Hupsla, obávaje se o svůj život, šplhá na strom. "Tak co s těmi trpaslíky uděláme?", ptá se vůdce Jacob. "Já bych je teda rubal", odsekává vztekle Farin. Halk však navrhuje zapálit domy a postřílet vybíhající chudáky. Erinský chodec se soustřeďuje a družina, semknuta v pevný šik, se připravuje na krvavou řež. V hořící osadě nastává nepředstavitelný chaos a bezbranní obyvatelé jsou bez vyjímky stříleni jako divá zvěř. Náhle však z hořících stavení vybíhají bojoví trpaslíci ve zbroji. Farrgonovi, muži z Gorganu, najednou povolují nervy a vybíhá z řady. "Co to děláš, bláhovče?", volá obětavý Leon, "vždyť jsi zraněn". "To nevadí, ale mám dlouhý meč!". A to jsou poslední slova gorganského dobrodruha, který o chvíli později padl do prachu rozpolcen ve dví trpasličí sekerou. Boj je strašný, ale díky semknuté řadě se výsledek boje přiklání na stranu hrdinů z Liscannoru. Hupsla slézá ze stromu.

Brzy je rozvášněným gwendarronským davem nalezen vstup do dolu. Je třeba dodat, že důl, ač ne příliš rozsáhlý, byl přeplněn kopáči zlaté rudy. Jejich zrezivělé krumpáče se však nemohly měřit se zbraněmi Nurnských druhů. Během cesty se k družině přidává podivín jménem Soevind, ale hned umírá. Nikdo jej beztak neměl rád. Všichni kopáči jsou krutě pobiti a na samém konci dolu nalézají gwendarronští pytel zlata. Vzhledem k tomu, že hrozí příchod nepřátelských posil, upalují Nurnští dobrodruzi i s lupem pryč...