Historie Nurnské družiny I
XII. Cesta do Kláštera bílých mnichů
[Zimosmeť 1018, Jacob z Rugornu, Halk z Erinu]


Je pozdní zimosmeťový podvečer, s nadcházející zimou se ledový vítr opírá do pevně zavřených okenic hostince U supího pařátu. Je sychravo, že by psa nevyhnal, ale v hospůdce, tam je teplo a útulno. Není divu, že se nejeden starý mládenec nebo muž, vlastnící zlou ženu, ubírá do těchto míst plných porozumění a pohody. Tak tomu je i v případě velké žranice Nurnských dobrodruhů. Víno teče proudem a ústa mužů jsou mastná až hanba. Největší čuněcí kýtu drží vyžraný kroll Jacob a kolem stolu dále sedí Halk z Erinu, Sauron z Gorůdye, kouzelník Logar, Zachariáš z Tiklu, syn Thadeášův, a navrátivší se zbloudilec trpaslík Santy. Najednou se rozrážejí dveře a v náhlém návalu mlhy a spadaného listí se zjevuje podivný posel.

Záhadný muž přistupuje k prohýbajícímu se stolu a pokládá na jeho usmolenou desku svitek. S tajemnými slovy: "Mám pro Vás práci!", odchází tak, jak přišel. Hrdiny přechází chuť k jídlu a zaraženě hledí na svitek a k otevřeným dveřím, kterými zmizel ponurec. Pak někoho z přítomných napadá přečíst nahlas záhadnou formuli napsanou na pergamenu. V tu ránu pryč je hostinec "U supího pařátu", pryč je chutná krmě a vyzrálé víno, pryč jsou časy pohody a hojnosti.

Gwendarronští sedí na palouku uprostřed teplé bezhvězdné noci a zdálky se ozývá nářek mučených lidí. V této pohnuté chvíli dochází k volbě vůdce družiny. Ve druhém kole vítězí slavný Halk z Erinu. Nurnští si dávají do pořádku své osobní věci a kvapem se vydávají směrem za hlasy. Vidí strašný výjev umrlých umučenců. Hrdinové z Gwendarronu se dávají na pochod po neznámé cestě, až docházejí k branám města Heralionu. Město je ponořeno do hluboké tmy, odkud jenom tu a tam probleskují světla.

V místním hostinci se Nurnští pokoušejí získat nějaké informace. Zde Jacob z Rugornu naráží na sličnou černovlasou dívku jménem Mellar, která pláče. Kroll jihne a neprozřetelně jí nabízí pomoc. Dívka požaduje záchranu své sestry, která zmizela u řeky. Mezitím úlisný Santy, Halk a Logar jdou do podkroví a kradou. Hostinský povolává vojáky. Nurnští kvapem opouštějí hostinec. Vzhledem k tomu, že se ještě pořádně neorientují v neznámém terénu, bloudí po chvíli hlubokým lesem. V lese však není bezpečno, což dokazuje přítomnost rozlícených trpořů. V nastálé bitce přichází druid Sauron o většinu svých psů. Uprostřed houštiny je nalezen srub a v něm lesní muž. Ukazuje se jako dobrák a léčí družině poranění. Chodec Halk od něj výměnou získává kouzelnou flétnu. Družina se na loďkách vydává po proudu řeky. Náhle se ozve pláč. "To bude jistě Mellar", usuzuje Jacob a vystupuje z loďky u velkého balvanu. Ostatní, včetně Jacobova otroka Harrima, se sápou vzhůru. Po namáhavém výstupu Jacob polevuje v pozornosti a pouští řetěz s Harrimem. Hloupý otrok se dává na útěk a propadává se maskovanou puklinou do útrob země. Ostatní se po elfím laně spouštějí za zpropadencem. Otrok je nalezen v krvi, ale živ. Umírá teprve ve chvíli, kdy jsou Nurnští napadeni pavouky. V nepříliš rozsáhlém podzemí dobrodruzi nacházejí doupě pavoučnatky. Hrdinové v úleku zjišťují, že Mellar a úlisná pavoučnatka jsou jedna a táž osoba. Pavoučnatka je velice nebezpečným protivníkem, což pociťuje především Halk, se kterým vstoupila do mentálního souboje. Halk poznává, že nemá šanci, a dává se na zběsilý úprk. Nevyvázne však lacino. Přenesme se však ke zbytku družiny. Ten po těžkém boji nakonec mazanou zrůdu paralyzuje.

Rozjaření dobrodruzi nacházejí sedícího Halka ve značně zkroušeném stavu a Jacob ke své radosti poznává, že je chytřejší než náčelník. Vůdce Halk nejeví žádné známky inteligence. "Blbce za náčelníka nechci !", říká zloděj Zachariáš. "Ba ne, mě se to líbí", dí do té doby nejhloupější Jacob. I zbytku družiny tento stav vyhovuje a malý rebel je umlčen. V pokladu pavoučnatky je nalezen i malý pytlík, který vůdce přiděluje sobě do opatrování. Z pytlíku vylézá malý zelený tvor s velkýma ušima. Tento pidimuž je velmi drzý, upovídaný a vlezlý. Jeho počínání však není nebezpečné, a proto je ponechán naživu.

Další cesta Nurnské družiny vede do zlobřího království, kde družina získává bílý prsten, talisman k otevírání brány na řece, a trpaslík Santy je napaden démonem alkoholu. Od této chvíle s ním není kloudná řeč a je věčně pod parou. Proto musí být tažen.

Hrdinové vyplouvají po řece dále. Za říční branou se řeka vine vlhkým pralesem. V jednom zákrutu řeky s praskotem padá strom. Družina přiráží ke břehu a zjišťuje příčinu pádu stromu. Ve chvíli hlubokého přemýšlení je ubohý hobit zloděj Zachariáš lapen do důmyslné pasti. Zamotán do sítě a vymrštěn vysoko do stromoví je unášen podivným mechanismem podobným kladkostroji do hloubi pralesa. Gwendarronští mužové rychle vybíhají za ubožákem, který řve tmou. Na rozlehlém prostranství stojí osada. Dobrodruzi zjišťují, že Zachariáš je zajat matriarchálně založenými mongy. Hrdinové vcházejí pokojně do osady.

Hobit je strážen skupinou mongů před chatrčí velké Chýně. Nyní je už jasné, proč byl Zachariáš lapen. Je starým zvykem mongů obstarat staré hnusné chýni chotě. Zachariáš má tu smůlu, že je nejkrásnějším mužem v družině. Chýně je ochotna se sňatku zříci pouze za předpokladu, že hrdinové zabijí "Jeho". "On" prý žije na druhém břehu řeky a přepadá mongy ze zálohy. Dobrodruzi pod nátlakem svolují a přeplouvají řeku.

Ve skále nacházejí doupě rodiny skalních obrů. Není zas tak velkým problémem pro družinu nurnských hrdlořezů vyvraždit mohutné obry. Zachariáš je osvobozen a Jacob si odnáší z boje kouzelné brnění.

Další cesta vede přímo do svatyně, o které mluví archenilské legendy. Na dveřích svatyně je vytesán starý nápis.

Dirlaion

Jedním z nás on kdysi byl,
nežli tvář svou odvrátil,
pro zlato a čáry žil,
se zlatem se v temnu skryl,
bohatství a šťastných chvil
příliš mnoho neužil,
s námi mohl žíti dýl
a naleznout žití cíl

Chceš-li spatřit jeho tvář,
pakliže svou mysl znáš,
dobře svoji sílu zvaž
a řídit se radou snaž,
nohy přátel slibem svaž,
že jim vše, co najdeš, dáš,
med jim kolem huby maž,
říci musí: "Ty jsi náš"

Zde není noc a není den,
jen jeden z Vás smí vstoupit sem
a záleží už na něm jen,
zda najde smrt či vyjde ven,
ať nepodlehne snadno těm,
kdo tiše stráží věčný sen,
už mnoho druhů, mnoho jmen
nebude tížit tuto zem,
jen Ty máš možnost získat ten,
co temnou noc promění v den... [nedochovalo se]
...meč a samoten


Do nitra svatyně po pečlivém uvážení vchází odvážný Halk z Erinu. Po kamenném schodišti sestupuje sám dolů, kde naráží na svého dvojníka, se kterým podstupuje tvrdý souboj. Na pokraji smrti nakonec vítězí a nachází další nápis.

Máš-li sílu, odvahu,
zanech kouzla na prahu,
ze smrti když nemáš strach,
znáš-li svojí krve pach,
mlčky svírej svoji zbraň,
samotou sám sebe chraň

Jen ty máš šanci získat ten,
co temnou noc promění v den,
však vybrat musíš pravý meč,
neb paži Tvou zachvátí křeč


Nyní se před užaslým chodcem zjevují tři meče a nelehká hádanka, zvláště, když nurnský vůdce je od příhody s pavoučnatkou hlupákem. S potem na tvářích nakonec vítězí nad svou hloupostí a chápe se správného meče. Je jím Morgrist, čepel proti nemrtvým. Dále otvírá rakev, v níž leží kostra s živýma očima. Erinský chodec je napaden démonem touhy po zlatě. Slavný muž zcela znaven vychází ven, vypráví odpočatým přátelům a zároveň družině předává letitý pergamen.

Tam, kde vytí rozechvívá vzduch,
hledej ve tmě v písku zlatý kruh,
tam, kde žil jsem, žije teď můj druh,
chceš-li zlato, ochraňuj Tě bůh


Kroll Jacob, známý hlupák, který ani neumí pořádně číst, mocně halasí: "Tam, kde žil jsem, žije teď můj duch! Uf, to je jasné, jako slunce na obloze. Jen to ne, s duchy mám zlé zkušenosti!", a celý se třese strachy. Přátelé kroutí hlavami, nechápaje zcela krollovy zmatené výkřiky o duších. Další cesta vede hustým lesem. Většina družiny již hodnou dobu projevuje nepřátelství vůči ušatému pidimuži, který nese také část nalezeného pokladu. Ten se však při potyčce s vlky ztrácí i s lehce nabytým majetkem. Z dalších překotných událostí stojí za zaznamenání obnovení Halkova rozumu na původní míru neznámým pocestným, který si však za svoji službu nechal dobře zaplatit.

Uprostřed starého lesa je nakonec nalezena jeskyně, ve které je v písku zlatý kruh. "Nemrtví", říká Halk při pohledu na těžce získaný Morgrist. "Páchnou", odpovídá Jacob a chystá si slavnou čepel Halliburn. Družina si těžce klestí cestu skrze zástupy nemrtvých. Po rozprášení temných nepřátel nacházejí gwendarronští mužové důmyslné soustrojí zdviže. Klesají do hlubin, stále níž a níž. Teplota okolního vzduchu prudce stoupá a sirné výpary dráždí chřípí dobrodruhů. Zdviž náhle prudce zastavuje. Uprostřed veliké místnosti je rozvaleno tělo obrovitého draka. Druhů se zmocňuje panika a šílenství. Cesta nahoru je však uzavřena. Nezbývá nic jiného, než se dát s netvorem nerovného boje. Trpaslík Santy zběsile rube sekerou, Jacob chrabrý tluče do šupinatého plaza kyjem Regastirem, druid Sauron se ohání Brethilovou holí, Halk Erinský bodá Morgrtistem a malý Zachariáš s Logarem hledají úkryt za zády statečných. Místo je naplněno kouřem a pachem škvařené kůže. V okamžiku naprosté beznaděje bestie s obrovským rachotem padá k zemi. Dobrodruzi si léčí těžké šrámy a čistí zbraně. Nebyli by to však Nurnští, aby se nezajímali o drakovy poklady. A skutečně, plaz byl bohatý.

Mezi jiným, kouzelník Logar se vyznamenává humornou příhodou, když bez vědomí ostatních zkouší neznámou hůlku. Z hůlky vyšlehává blesk a Halk je zahalen oparem. Dobrodruzi zjišťují, že vůdce ztrácí paměť a všechny nemagické předměty. Erinský muž zuří. "To tě bude stát život, ty kouzelnickej patlale!", nepříčetně huláká vůdce. Všichni se smějí, ale Logara se nikdo nezastává. Neopatrný kouzelník se loučí se životem a přemlouvá Halka, aby jeho mrzký život ušetřil. "Ne, nech mě žít, já ti třeba něco dám!". Rozzuřenec pomalu vychládá. "Tak dobře, ukaž co máš", říká Halk a přehrabuje se v kouzelníkově majetku. "To si vezmu, to taky a ještě tohle", promlouvá sám k sobě uklidněný vůdce. Tragédie v družině je zažehnána. Mezitím malý hobit přistupuje ke křišťálové kouli, která stojí uprostřed místnosti, a přeje si vidět klášter bílých mnichů. Po chvíli se odvrací a křičí: "Probůh, já nic nevidím!". Od této chvíle je slepý ubožák vlečen ostatními na provaze.

Šedé jsou kápě mnichů z Archenilu,
mocná jsou kouzla těch, kdož přežili,
planoucí hvězda znovu ti dá sílu,
nehledej slova rtů, jež nebyly

Jasné je slunce, když vyhoupne se z mlhy,
dlouhá je řeka v pláních Rovanských,
buď dobrem splatíš zločinů svých dluhy,
neb bídně zemřeš v krajích pohanských

Pozdvihni meč, kde v slova ztrácíš víru,
splnit svůj úkol snaž se ze všech sil,
zahub vše, co škodí Archenilu,
ať znovu je takový, jak byl


Výprava se vydává na poslední úsek cesty. Do kláštera bílých mnichů! Ve starých ruinách je nalezen zarostlý vstup do nitra země, který se za dobrodruhy okamžitě zavírá. Chodby jsou zatopeny vodou, jen tu a tam ční kámen. Hrdinové se obávají slizovců a nastává rozepře, kdo přeskáče první. Podle nepsaných zákonů družiny musí jít první vůdce, který již mimo to má se slizovci neblahé zkušenosti. A opravdu!!! Všichni sice ve zdraví přeskáčou, i když neobratný kroll spíše přebrouzdá, avšak smolař Halk může své vzácné brnění zahodit. V jedné z mnoha pastí umírá i slepý Thadeášův syn Zachariáš z Tiklu, který ke konci života byl družině stejně jenom na obtíž.

K družině se přidává pochybný kudůk válečník Orag Tahem, který však záhy umírá.

Jedna z hlavních zkoušek čeká na druhy v temné místnosti, jejíž černotu neprosvítí ani jasný plamen pochodně. Družina se rozděluje a každý na vlastní pěst hledá východ.

Neboj se tmy, na strach nedej,
poslepu štěstí své vyhledej,
bohatství plno, stačí jen brát,
ve tmě budeš si se smrtí hrát

Štastný kdo najde k bohatství vstup,
zlato si schovej, život si kup,
živých se nedrž, mrtvých se straň,
smrti se nedej, život si chraň

Tak smrti své teď nastav líc,
buď získáš vše anebo nic,
vstup kam živí nemohou,
kde nestojí se na nohou


Na Jacoba Rugornského se usmívá štěstí, když v temnotách nachází spoře osvětlenou místnost s velikým bohatstvím. Zlato a drahé kamení cpe chamtivý kroll okamžitě do torny a uprostřed nechává ležet pouze zlatý klíč. Celou podlahu polévá vodou, aby zahladil hrubé stopy. Vychází zpět do tmy a čeká. Nečeká však dlouho. Dalším návštěvníkem se stává Santy, který krade zlatý klíč. V podzemí se náhle rozsvěcí. "Ty kradaři kradařská, ukaž, co máš v kapsách!", volají všichni rozhořčeně, nejvíce se však ozývá mohutný hlas krolla. Santy vyndavá z kapsy klíč a kajícně se přiznává. Je však stále podezírán ze zrady.

Tento klíč se stává příčinou Santyho konce, neboť protřelý trpaslík v okamžiku nálezu zamčených dveří odemyká a ve vidině nesmírného bohatství za sebou zamyká a rychle prchá. Je však překvapen spektrami, a proto se hned vrací. Čeká jej ledové přivítání. Jacob a Halk za souhlasu ostatních zrádce na místě popravují. Úlisný kroll mu řeže hlavu a cpe ji do torny.

Až budou kolem mrtví stát,
nesmíš plakat ani se smát,
před nimi jen se musíš kát,
nechceš-li jim svou duši dát,
nechtěj se jich na nic ptát,
nezačni hned se s nimi rvát,
neb nestačíš se ani bát
a už tvůj mozek budou sát,
poslání své nedej znát,
na směr cesty musíš dbát,
pevný jak skála, jako hrad,
snaž život svůj si zachovat


Spektry za dveřmi jsou pobity a družina nachází tři archeny. Společnými silami pak v přetěžké řeži Nurnští zabíjejí temného mnicha, původce zla v Archenilu. Nad krajinou se rozednívá...

Píseň o Archenilu

Ta temná noc se změní v den
a přízraky budou jen zlý sen,
až suchý platan přijde v květ
a ptáci znovu začnou pět

Nalezni hrob, kde sní svůj sen,
že jednoho dne bude oživen,
nabídni jemu srdce zpět,
uslyšíš znovu ptáky pět

Ptačí zpěv nese vítr tmou,
nad řekou, lesem, mýtinou
a stejně tak jako luny svit,
on lásku vil umí probudit

V temném lese suchý strom,
nejdou do něj blesky, hrom,
koruna bez listů nešumí
a mrtvá ústa nemluví

V hrobě Velký sní svůj sen,
že v brzku bude oživen,
že uslyší své druhy pět
a jeden ze tří získá zpět